Schwarzenberkový restituce jsou stejně tajemné, jako ty Havlovy.
Podívejte se na jeho majetkové poměry. A protože čeští novináři nejsou
schopní napsat o Vás pravdu a pouze Vám podlézají, i když by měli ve
skutečnosti poukazovat na nemalé otazníky, které tu už od roku 1989 v
souvislosti s Vaším působením visí ve vzduchu, napíši tu pravdu o Vás
já. A nebude to příjemné čtení.
Pojďme se tedy podívat na to, kdo nám tu
už šestým rokem řídí diplomacii a kdo ovlivňuje politiku už od roku
1989,kdy si ho sem přivedl bývalý prezident Václav Havel.Uvidíme totiž,
že ono přirovnání s "pedofilem v dívčí škole" sedí především a hlavně na
Schwarzenberga samotného, který ve své ministerské sesli slouží zájmům
svým a zájmům Bilderbergu a dalších prapodivných nadnárodních finančních
elit.
Karla Schwarzenberga není radno podceňovat. Zlí jazykové sice tvrdí,
že chodil do zvláštní školy, ale ve skutečnosti je to velice vychytralý
muž, který za maskou dobráckého a bodrého společníka v hospodě nad
pivem skrývá úmysly už méně dobrácké. Dělá ze sebe hostinského a
lesníka, ač je ve skutečnosti mistrem zákulisních pletich. Psal jsem o
něm už v článku "Schwarzenberg. Hrobař české diplomacie?", nyní se ale
podívejme na jeho osobu trochu ze široka.
KAREL SCHWARZENBERG
RESTITUJÍCÍ
Kde se vzal, tu se vzal, objevil se v české politice v roce
1989 Karel Schwarzenberg. Český disent podporoval už od roku
1968,například tím, když na svém rodinném sídle v bavorském Scheinfeldu
založil s historikem Vilémem Prečanem Československé dokumentační
středisko, které shromažďovalo materiály a dokumenty Charty 77 a
zakázanou samizdatovou literaturu.Charta 77 se na jeho zahraničním sídle
často scházela, takže není divu, že si čerstvý prezident Václav Havel
Schwarzenberga vybral za svého kancléře (tuto funkci zastával v letech
1990 až 1992). Jak se dozvíme z životopisné Schwarzenbergovy knihy, byl
ale neoficiálním Havlovým poradcem už od roku 1987, kdy se seznámili.Už i
proto, že Schwarzenberg dokázal zařídit to, co by jinak bylo v po
sametových poměrech složité - nakoupil pár faxů, Havlovi a Dienstbierovi
obleky, aby se v cizině neztrapňovali svými džínami a vytahanými
svetry, a poradil lidem z OF, jak se co dělá a jak to na Západě chodí.
Pomohl jim otevřít dveře ke svým politickým kontaktům.V této neformální
roli, do které nebyl nikým zvolen, získal na Hradě velký vliv, se kterým
se pustil jak do soukromých aktivit (restituce), tak do ožehavých
politických témat, která Češi přijímali s rozpaky, ale Schwarzenberg se
nad nimi nerozpakoval vůbec (například ponížená omluva sudetským
Němcům,jako splátka za to, že Charta 77 dostávala peníze kromě CIA,také
od sudetských Němců).
Schwarzenbergovy restituce jsou stejně tajemné,
jako ty Havlovy a čekají na to, až se tématu někdo chopí a pořádně je
zmapuje. V zásadě jde o to, že Schwarzenberg neváhal podnikat
neuvěřitelné právní kličky, aby podědil, co se dalo a zrestituoval, co
bylo možné.A tak zatímco byl v roce 1960 adoptován svým v Rakousku
žijícím strýcem Jindřichem do hlubocko-krumlovské větve Schwarzenbergů,
čímž se stal hlavním představitelem rodu a z chudého šlechtice zámožným
mužem, protože o dvacet let později mohl dědit majetek v Rakousku, doma
po "převratu" se zase hrdě hlásil k biologické větvi, kterou opustil
(orlické), protože se zde nabízely pro změnu miliardové restituce.
Podle
českého práva ale neměl na restituce nárok, pročež Schwarzenberg
neváhal o majetek soudit a podařilo se mu prosadit, že bylo
upřednostněno rakouské právo. České právo totiž říká, že dědická práva
po biologických rodičích adopcí zanikají, kdežto rakouské právo je
umožňuje. Navíc byl Schwarzenberg adoptován jako dospělý, což české
právo taktéž nezná. Neptejme se, jak se to stalo, ale soud si vyslechl
znalce na mezinárodní právo a rozhodl se, že se bude postupovat podle
práva rakouského. Schwarzenberg tudíž zdědil podstatnou část majetku
konfiskovaného orlické větvi a činí si zálusk i na majetek zabavený na
základě speciálního zákona "Lex Schwarzenberg",byť se věckomplikuje
rodinným sporem s nevlastní (taktéž adoptovanou) sestrou Elizabeth von
Pezold.Je otázkou, do jaké míry pomohlo Schwarzenbergovi jeho výsadní
postavení nejbližšího spolupracovníka tehdejšího novopečeného prezidenta
Václava Havla v rozjitřené po sametové době. Jisté je pouze to, že
vyřízení restitučních nároků se událo současně s jeho a Havlovou
abdikací. Když se pak Havel stal už jen českým prezidentem,
Schwarzenberg s ním v jeho politické dráze nepokračoval.Evidentně nebylo
proč,majetek už byl doma.
Stejně tak lze vážně uvažovat o tom, že za
Schwarzenbergovým lobbingem pro Lisabonskou smlouvu stály opět tytéž
majetkové zájmy, protože Listina práv EU (která je součástí Lisabonské
smlouvy)otevírá možnost pro restituce konfiskovaného majetku a tudíž
cestu k více než čtyřicetimiliardovému jmění, které stát s odkazem na
Lex Schwarzenberg (na který se restituce nevztahovaly) stále vlastní.
Někteří lidé z politických kruhů říkají, že právě vidina tohoto tučného
sousta je hlavní Schwarzenbergovou motivací a že z ní vyplývají i jeho
politické postoje ve vztahu k Evropské unii a k sudetským Němcům.
KAREL
SCHWARZENBERG UPLÁCEJÍCÍ
Aby mohl z restituovat, musel i uplácet, jak
později sám přiznal. "Nechme to být. Nešlo o nic velikého.Ale jiná cesta
prostě nebyla. Bylo to k u zoufání. A po dvou letech,kdy se všechno
zablokovalo... Nebyl to přímý úplatek, šlo řekněme o jistou protislužbu.
V té době jsem ještě vůbec nebyl v politice. Dodnes z toho mám špatné
svědomí," popsal po letech tento případ, když se "dobrovolně" přiznal
médiím.Byla totiž volební kampaň a jistý deník chtěl z toho učinit
velkou kauzu. Schwarzenberg ho předešel a raději se přiznal sám,aby
ostří kauzy otupil. Že by z toho měl špatné svědomí, tomu ale nevěřme.
Schwarzenberg si totiž z ničeho nic nedělá.Nebyl to ostatně jediný
mravní poklesek člověka, který se díky svému urozenému původu a majetku,
kvůli kterému prý nemá zapotřebí v politice krást (říkají novináři),
stal mediálně hýčkaným objektem se svatozáří.
Pochybnosti nad podnikáním
Karla Schwarzenberga vyvstaly už v roce 1997, kdy Schwarzenberg spolu se
svým přítelem Zdeňkem Bakalou (Patria Finance) a francouzskou firmou
Pernond-Ricard koupil v privatizaci karlovarskou Becherovku. Třebaže
jejich nabídka byla až druhá nejvyšší, stát na dramatickém jednání vlády
přiklepl firmu Schwarzenbergovi a spol. většinou jednoho hlasu. Pro
hlasovali Schwarzenbergovi známí z ODA a KDU-ČSL. Becherovce se ale
příliš nevedlo a podnik, který měl v roce 1997 zisk 148 milionů, skončil
za tři roky poté v mínusu, až 140 milionů. Média tehdy psala o tom, že
se Becherovka tuneluje státu před očima.
Podivně dopadlo i hospodaření
Nadace Bohemiae. Karel Schwarzenberg, který si spolu s Miroslavem
Kalouskem hraje na spořádaného hospodáře, v nadaci, kterou v roce 1992
založil, figuroval jako výkonný ředitel. Rok po svém založení přestala
však nadace platit daně, aby poté skončila v konkursu s dluhem 3 milionů
- na daních. Z velkolepého plánu pravdoláskařů (v nadaci figurovala i
jména Vladimíra Dlouhého,Josefa Zieleniece, Michala Lobkowicze, Lucie
Pilipové nebo Jana Švejnara), jak do České republiky lákat zahraniční
investory, nezbylo vůbec nic. Otázka je, zda to vůbec, někdy bylo v
plánu.
Nedávno pak vyšlo najevo, že Schwarzenberg například v roce 2002
porušoval mezinárodní zákaz prodeje ryb, když obcházel nařízení, podle
kterého nebylo možné prodávat ryby z jeho rybníků, dokud neprojdou
laboratorními testy, aby se vyloučila případná kontaminace malachitovou
plísní, které v té době zachvátila chovy v několik středoevropských
zemích. Schwarzenbergovi se nechtělo dlouho čekat na výsledky testů, a
tak raději ryby za miliony korun prodal účelově zřízené firmě svého
správce, na kterou se už zákaz nevztahoval. Ryby tak prodával vesele
dál, zatímco poctiví rybáři své ryby testovali a přicházeli o zisky.
A
příklad nejčerstvější, takřka včerejší: Jeden z nejbohatších lidí v zemi
i ve střední Evropě vůbec si na opravy svých rybníků žádá
několikamilionové dotace od státu. O půl roku ale přešvihnul termín,
dokdy měl rybník kolaudovat, pročež by měl tedy dotace správně navrátit.
Ale zažádá si na ministerstvu financí o pardon a jeho kamarád Miroslav
Kalousek mu to benevolentně promine. Nic se vracet nemusí.
S ČESTNOSTÍ
TO NENÍ TAKÉ SLAVNÉ.
Rovněž s přímostí a čestností to u Schwarzenberga
nebude příliš slavné. Jeho fanoušci museli být zklamáni, když politik
sliboval odchod z vlády, pokud se do ní navrátí neprávem obviněný, ale o
to více médii vláčený předseda KDU-ČSL Jiří Čunek. Čunek se vrátil, ale
Schwarzenbergovi se z křesla šéfa diplomacie nechtělo. Nedodržel tak
slovo, které dál - buď já, nebo on. Nakonec vše vyřešil šalamounsky -
nechal si prý Čunka prověřit detektivní kanceláří Kroll a tím si své
setrvání v křesle ministra omluvil, protože pátrání detektivů nic
nezjistilo.
Tento případ, který na první pohled vypadá nevinně, ukazuje i
další rysy Karla Schwarzenberga. Jednak vyvolává nepříjemné otazníky,
proč Schwarzenberg nedůvěřoval českým orgánům a najal si na práci s
citlivými údaji státu cizí a netransparentní americkou detektivní
agenturu, která má úzké vazby na CIA a FBI (že před 11. zářím měl
výkonný ředitel její newyorské pobočky zodpovědnost za bezpečnost WTC,
nyní ponechme stranou) a nechal tak místopředsedu vlády a ministra Čunka
lustrovat cizími detektivy napojenými na zpravodajské služby.
Nevystavil tak zemi bezpečnostnímu riziku? Můžeme se oprávněně ptát.
Za
druhé případ Čunek ukázal podivnou symbiózu Schwarzenberga s Miroslavem
Kalouskem, která vznikla ještě před společným plánem sestavit virtuální
stranu TOP 09. Není totiž žádné tajemství, že o odchod Čunka z vlády a z
vysoké politiky usiloval především jeho stranický rival Miroslav
Kalousek a Karel Schwarzenberg, kterého se přitom spor nijak netýkal, mu
sehrál onu službičku, kdy si postavil hlavu a žádal odchod Čunka, jinak
prý odejde sám. Můžeme se tak ptát, co za to naopak Schwarzenberg chtěl
od Kalouska. A nebo je Schwarzenberg submisivní, nechává s sebou
manipulovat a je loutkou v Kalouskových rukou?
Současný případ s Bátorou
je tomu na chlup podobný. Kalousek chce změny ve vládě nebo rovnou nové
volby, a tak si za účelem vyvolání vládní krize vybere zástupný
problém, který se vzdáleně dotýká Karla Schwarzenberga. A Schwarzenberg
opět hraje divadlo, že pokud (tentokrát pro změnu) Bátora neodejde, jeho
strana ve vládě být nemusí. Opět se můžeme ptát, proč to dělá a co za
to bude chtít. Křeslo prezidenta? Účast na obří ekologické zakázce?
Nevím, to už by byly spekulace.
Ohromné Schwarzenbergovo bohatství přitom
neustále roste. Rod Schwarzenbergů je nejbohatším rodem ve střední
Evropě. V Rakousku je druhým největším soukromým majitelem lesů a mezi
největší soukromé vlastníky lesů patří i v Česku. Když mu bylo na
počátku 90. let vytýkáno, že z restituoval, co mohl, bránil se tvrzením,
že zpět získal jenom část. To může být pravda, ale málo to rozhodně
není. Bilance restitucí je totiž pozoruhodná: Orlík, Čimelice, Sedlec,
Dřevíč, dva činžovní domy, palác na Novém Městě v Praze, padesátka
menších budov, 9500 hektarů lesů a rybníků. To však bylo v devadesátých
letech.
Další a další pozemky stále nakupuje. Je to jeho vášeň. Ve svém
majetkovém přiznání za předloňský rok uvedl, že si jich za rok pořídil
hned třiadvacet dalších, především v jižních a středních Čechách. Podle
jiných zdrojů skupuje ve velkém i pozemky na západě Čech. Někdo by se
měl investigativně podívat, co všechno Schwarzenbergovi dnes patří. Pak
bychom se možná divili.
KAREL SCHWARZENBERG ZRAZUJÍCÍ
Někteří z nás by
toto vše mohli Schwarzenbergovi odpustit. Touha hromadit majetek je
politikům blízká a málokdo lákání bohatství odolá - dokonce ani ten ne,
kdo se zdá být nadosmrti zabezpečen. S jídlem roste chuť a šlechtici
mají rozšiřování vlivu a bohatství jaksi ve své modré krvi.Nevadí mi
politici, kteří hromadí majetek, protože alespoň nemají čas na
zrádcovskou politiku. Nejhorší je ale politik, který hromadí majetek, a
ještě u toho zrazuje národ. A to je případ Karla
Schwarzenberga.
Ladislavu Bátorovi se často vyčítá politický turismus,
ale podívejme se, kterými stranami prošel Karel Schwarzenberg, aby se
dostal na své vytoužené místo šéfa diplomacie.V senátních volbách 2004
byl nominován US-DEU, jinak byl,ale až do zániku strany členem ODA.
Finančně podporoval KDU-ČSL, spolu s dalšími pravdoláskaři chtěl založit
stranu Cesta změny, poté se stal výkladní skříní Strany zelených (než
se s ní rozkmotřil, protože zradil její program), aby si nakonec založil
vlastní stranu TOP 09.Zajímavé je, že ještě dříve, než byl zvolen do
křesla ministra zahraničí, žádali v době kolem složitého sestavování
vlády po volbách 2006 někteří "věční petenti" v otevřeném dopise pro
Schwarzenberga místo ministra kultury. Viewegh,Černý, Svěrák, Peňás a
další echtovní pravdoláskaři tehdy tvrdili,že ať už se sestaví vláda
taková nebo maková, noblesní šlechtic by tam neměl chybět a pomohl by
napravit údajně poškozenou politickou reputaci země.
Vidíme tedy, že zde
byly snahy Schwarzenberga za každou cenu instalovat do nějaké nové
role,což se nakonec podařilo.Zdá se ale, jako by tento pán ve svém novém
angažmá sloužil všem jiným, než jen českým zájmům. Tu Německu (klidně
by jim prodal naše památky), tu sudetským Němcům (proč by ne, když má
sídlo v bavorském Scheinfeldu a je světoobčan, který nějaké hranice
státu příliš neřeší), tu Izraeli (má pověst nejvíce proizraelského
ministra zahraničí Sedmadvacítky), tu Bruselu (o tom darmo mluvit) či
Spojeným státům (podpora radaru - a nebuďme naivní,tyto věci se nedělají
zadarmo, podpora teroristického státu Kosovo, podpora války v
Afghánistánu, brojení proti zemím, které USA tradičně nemají rády -
Barma, Rusko, Kuba apod.)
Snad nejmarkantněji je Schwarzenbergovo
posluhování mocným tohoto světa vidět na jeho blízkých vztazích s
Bilderberg Group, soukromou vlivovou nadnárodní elitářskou organizací
jednoho z nejbohatších mužů planety a nenapravitelného globalisty Davida
Rockefellera. Schwarzenberg tajně navštívil (a až posléze byl nucen
přiznat účast na) schůzi Bilderberg Group v roce 2008 v USA.V čem se ale
liší od dalších pravdoláskařských postaviček, které na podobnou
konferenci také zavítaly (Žantovský, Pehe aj.), je to, že Schwarzenberg
absolvoval podobných konferencí Bilderbergu hned několik. Mezi méně
známé informace patří ta, že svoji premiéru na Bilderbergu si odbyl už v
roce 1979 a dále ještě navštívil schůzky v letech 1980 a 1981, jak
vyplývá z dodnes dohledatelných seznamů účastníků.
Důvod, proč to o něm
nebylo dříve známo,je prostý - nikdo ho tehdy nehledal pod jeho celým
jménem a coby zástupce Rakouska, kde žil a žije. Karla Schwarzenberga,
který se celým jménem zve Karl Johannes Nepomuk Josef Norbert Friedrich
Antonius Wratislaw Mena von Schwarzenberg,najdeme v těchto
seznamech,jako "knížete" nebo také "prince" Karl J. Schwarzenberga z
Rakouska. Seznamy prozrazují i to, že byl na setkání jako pozorovatel či
přihlížející (observer).Jakkoli může členství v podobných nadnárodních
organizacích na někoho působit,jako prestižní záležitost, je ve
skutečnosti známkou toho, že politik neslouží zájmům své země, ale je
vázán ohledy na své "spolubratry" z této politické "lóže". Protože
skupina Bilderberg je bezesporu nástrojem pro uskutečňování agendy
Nového světového řádu a usiluje o světovou vládu, jejímž předpokladem je
vytunelování pravomocí a posléze úplné zrušení národních států,
existuje důvodné podezření, že se Schwarzenberg členstvím v těchto
organizacích a svými politickými kroky dopouští poškozování českých
národních zájmů.
Když totiž Schwarzenbergovo počínání sledujeme,
vidíme,že k České republice je loajální jen někdy, a to často spíše
proto, aby zakryl neloajalitu v jiných, daleko podstatnějších případech.
Dokonce bychom se mohli ptát,zda nebyl přímo za tímto účelem podobnými
skupinami jako je Bilderberg dosazen - to je legitimní otázka.Krom toho
se Schwarzenberg účastní zasedání Trilaterální komise, což je dceřiná
společnost Bilderbergu. Podle židovské tiskové agentury JTA má také
blízko k židozednářskému řádu B´nai B´rith, což by vysvětlovalo jeho pro
izraelskou politiku, která nemá v Evropě obdoby.
Toto téma by ostatně
stálo za zmapování, vzpomeňme jen na jeho neúspěšnou misi do Izraele,
obhajobu operace Lité olovo, ale i snahy zorganizovat spolu s Alexandrem
Vondrou historický summit EU-Izrael, k čemuž nedošlo jen díky neochotě
na straně Bruselu.Bývalá euro poslankyně Jana Bobošíková dokonce
prozradila, že stejná dvojice politiků dala přednost izraelským před
českými zájmy, když Topolánkovo potenciální předsednictví Středomořské
unii (a tím podporu domácímu exportu do zemí kolem Středozemního moře)
vyměnila za možnost vycestovat si na "mírovou misi" do Izraele.
Proizraelské sentimenty mají Schwarzenbergové zřejmě v rodině, protože
podle téhož článku z JTA měl "Schwarzenbergův otec těsné vazb na
židovské podnikatele a byl častým hostem na akcích B´nai B´rith v Praze a
první izraelská ambasáda v Československu – a jedna z prvních
izraelských ambasád na světě vůbec – byla otevřena v domě
Schwarzenbergových rodičů na pražské Voršilské ulici v květnu 1948." Na
tom není nic špatného, ale vědět bychom to měli.
Notoricky známé je
Schwarzenbergovo poklonkování Bruselu, respektive Francii a Berlínu a
odezírání jim z úst a posléze urychlená realizace těchto vyslovených i
nevyslovených přání. Tak najdeme Schwarzenberga mezi nejfanatičtějšími
zastánci Lisabonské smlouvy, vidíme Schwarzenberga, který ve prospěch
cizích mocností zavírá české ambasády všude po světě, skandálně vykládá v
zahraničí o tom, jak jsou Benešovy dekrety protiústavní a že je nezruší
jen proto, že zrušit nejdou (ale kdyby to šlo, neváhal by), jak horuje
pro současnou novelu Lisabonské smlouvy a všechny bláznivé nápady na
tzv. hospodářskou vládu EU,které přicházejí z Bruselu.
Viděli jsme ho,
jak byl nejšťastnější během českého předsednictví Radě EU a jak byl
naopak nešťastný z toho, když vlád padla a on o místo přišel. Viděli
jsme, jak urputně bojoval o vliv na českou pozici vůči Bruselu ve sporu
se samotným premiérem o kompetence. A třebaže už je starý a několikrát
údajně zkolaboval na zasedání vlády, neváhal založit novou stranu, aby
se do ztracené pozice vrátil, když viděl,že strana, kterou se svými
pravdoláskařskými kumpány pro své cíle zneužil prvně (SZ), je po jejich
devastačním působení zcela nepoužitelná.
To, že se spojil se skandály
opředeným Miroslavem Kalouskem, není projev žádné politické naivity nebo
krátkozrakosti - oba politici si totiž ve své až chorobné touze po moci
mohou podat ruce.
SCHWARZENBERG SUDETSKÝ
Zmínit by se měla i podivná
Schwarzenbergova role v omluvě sudetským Němcům a ve vyjednávání s nimi.
Schwarzenberga zde usvědčuje jeho vlastní životopisná kniha, kterou
napsala redaktorka jeho vídeňskéh časopisu Profit (takový rakouský
Respekt), čili životopis autorizovaný a ryze oslavný, ve kterém se
dočteme o tom, kterak Schwarzenberg navrhoval dokonce úplné navrácení
majetku i návrat samotných sudetských Němců a další nepředstavitelné
jednostranné kroky, které jen díky neprůchodnosti na českém politickém
kolbišti nakonec nedošly naplnění.
Zřejmě,ale chtěl, aby toto jeho
počínání bylo pro budoucí generace zdokumentováno a tak se jím rád svému
životopisci pochlubil.Bylo to v květnu 1991, kdy Václav Havel společně s
německým kancléřem Helmutem Kohlem vypracoval v rozhovoru mezi čtyřmi
očima pětibodový balíček. Ten mimo jiné navrhoval pro sudetské Němce
možnost návratu,získání státního občanství a na jeho základě i možnost
získat prostřednictvím kuponové privatizace půdu a majetek. Nabídka to
byla tak velkorysá, že ji Havel raději ani nepředstavil veřejnosti.
Naštěstí pro republiku neinformoval ani Kohl o tomto návrhu svého
ministra zahraničí ani předáka sudetských Němců, čímž nechal návrh
vyznít do ztracena.
Iniciátorem těchto jednání byl právě Schwarzenberg.
Protože českoněmecké rozhovory kvůli tomu uvízly na mrtvém bodě (bylo
tehdy léto 1991), Havel opět vybavil svého kancléře potřebnými
kompetencemi a vyslal ho do Kohlova letního sídla v St. Gilgen,aby
rozhovory oživil. Jednání probíhala i na Schwarzenbergském sídle v
bavorském Scheinfeldu.
A byl to opět Schwarzenberg, který stál za s
rozpaky přijímaným Havlovým gestem, které učinil ještě předtím, než se
stal Československým prezidentem. Soukromý dopis tehdejšímu prezidentovi
Spolkové republiky Německo Richardu von Weizsäckerovi, ve kterém se
Havel omluvil sudetským Němcům za poválečný odsun, proběhl prý na
Schwarzenbergovo doporučení.
Ve výčtu Schwarzenbergových kroků, které
nejsou selháním, ale nejspíše promyšlenými úkoly na zadání jeho
zahraničních přátel, bychom mohli pokračovat. Pro tuto chvíli toho,ale
nechme a zakončeme otázkou. Kdo je tedy větším nebezpečím pro Českou
republiku? Bátora, který české národní zájmy hájí, nebo Schwarzenberg,
který je zrazuje a který poslední dobou neskrývá touhu po nejvyšším
státnickém postu - křeslu prezidenta republiky, aby ve své protinárodní
politice pokračoval i v dalších letech?
Kdyby české národní zájmy hájil i
premiér Petr Nečas, musel by Schwarzenberga ihned odvolat, respektive
jej do vlády vůbec nebrat. Ale v české politice už skoro nikdo české
národní zájmy nehájí. Proto mohou být i zbytky těch,kteří tak (většinou
mimo parlament) ještě činí, beztrestně pomlouvány a uráženy, jako to
činí Schwarzenberg vůči Bátorovi. Ti dva jsou totiž naprosté protiklady a
vzájemně se nemají rádi, protože každý ztělesňuje to, co ten druhý
přímo bytostně nesnáší.Bátora má jen tu smůlu, že nemá oporu v mocné
mediálně-politiko-intelektuálně kulturní frontě pravdo lásky a podporu
mocných průmyslníků, finančníků a mocipánů ciziny.
Žádné komentáře:
Okomentovat