Tomáš Franke 2009
O současné
ekonomické krizi kolují v tisku hotové romány. Bohužel, ve většině
z nich se autoři dopouštějí jedné zásadní nepřesnosti. Srovnávají
současnou ekonomickou situaci s Velkou hospodářskou krizí z roku
1929.
Současná krize
je ale něco naprosto jiného. Vlastně
bychom vůbec neměli používat slovo krize. Není to vůbec krize, jako ta
v roce 1929. Je to počátek konce fungování
amerického principu ekonomiky.
Tak jako se
před dvaceti lety sesypal komunistický socialismu jako domeček z karet,
tak se dnes hroutí americká ekonomiky.
K pochopení toho, proč k tomuto kolapsu došlo vůbec nepotřebujete
ekonomické vzdělání. Spíše se k tomu hodí zdravý český selský rozum.
Představte
si, že jste vynalezli integrovaný obvod. Součástka, kterou dnes najdete snad
úplně ve všem. Součástku, bez které vám neprodají ani rohlík, protože i kasa
v obchodě je vlastně počítač.
Jistá firma
v Americe vynalezla integrovaný obvod. Jen pro úplnost, byla to firma
FAIRCHILD a bylo to v roce 1958. Jenomže vedení firmy chtělo větší zisky,
proto výrobní linku přemístilo z Kalifornie do Číny.
Číňané se
jistě dají vyškolit na obsluhování naší plně automatické linky a na rozdíl od
Američanů to budou dělat „za hrst rýže“. A nám (vedení firmy FAIRCHILD) vzroste
zisk – to přece není k zahození, že jo.
Přibližně ve
stejné době přišla jistá firma AMPEX na fintu, jak nahrávat obraz na magnetický
pásek. Ano, jde o princip, se kterým se naprostá většina z nás setkala u
své VHS.
A AMPEX se
ani nenamáhal s hledáním americké firmy, která by to vyráběla a rovnou
prodal veškerou technologii Japoncům. A tak to šlo s jednou firmou za
druhou.
Zatímco
v 50. letech bylo v USA na 30 firem, které vyráběly televizní
technologie, v roce 1987 zbyla jen jediná – ZENITH. Když rozmontujete
počítač, do jehož monitoru právě teď koukáte, snadno zjistíte, že asi 95 %
součástek v něm je z Číny, Japonska nebo přilehlých států.
Jenomže
ekonomika je hlavně o tom, že se věci a peníze otáčejí. Lidé pracují,
vydělávají za svou práci peníze a za ty peníze si zase koupí jiné věci, které
se vyrábějí v dalších továrnách.
Jenomže
s odsunem výroby z Ameriky spolu s ní odcházela i práce. Střední třída, nejpočetnější skupina obyvatelstva
začala chudnout. V 80. letech vyhlásil president REAGAN tzv. ekonomiku služeb.
O co šlo? Byla uměle vytvořena pracovní místa ve
sféře služeb a ta byla zaplňována nezaměstnanými z výroby, kterých
rychle přibývalo. Tím, že si všichni
budou navzájem prát prádlo, půjčovat videokazety nebo podávat na sebe žaloby se
ale stát neuživí !
Odchodem
výrobních odvětví také klesala konkurenceschopnost Ameriky. Tak se stalo, že
Čína, která vyrábí výrobky pro půl světa začala vzkvétat, zatímco Amerika, kde
se vyráběly zbraně a speciální výrobky pro pár speciálních zákazníků chudla.
Je to úplně
stejné, jako když farmář, který je ve finančních problémech, prodá traktor. Za
utržené peníze pokryje pohledávky, ale ten traktor mu při práci přece jenom
chybí, proto začíná pracovat pomaleji a méně produktivněji, než jeho soused,
který zatím traktor prodal nemusel. Následkem toho se dostane do ještě hlubší
platební neschopnosti. Musí tedy prodat kombajn, aby mohl poplatit dluhy.
Jenomže to jeho práci ještě více zbrzdí a ještě více sníží jeho schopnost
konkurovat sousedním farmám.
Jistě není
nutné popisovat, jak to musí dopadnout Za několik let jsou z kdysi
prosperující farmy už jenom ruiny. A právě tohle se stalo v Americe.
Její
zahraniční dluh rychle narůstal. Mnohem horší však bylo to, že čím větší tím
dluh byl, tím také rychleji narůstal. Je to úplně stejné jako u toho našeho
farmáře.
Když se
podíváme na nárůst zahraničního dluhu, celé jeho tři čtvrtiny vznikly za
posledních 20 let. Za vlády George BUSHE staršího, B. CLINTONA a velkého
dobyvatele George BUSHE mladšího, vznikl TŘIKRÁT větší státní dluh, než za
celých 50 let uplynulých od Velké krize !
Zkrátka –
Spojené státy mají velký problém a nějaké milionové injekce do bankovnictví to
nespraví ! Ty řeší následky, ale ne PŘÍČINY problému. To je vlastně jenom další
prodaný kombajn.
A až se
dolary rozkutálejí, zapadnou Spojené státy do ještě hlubšího bahna. Současný dluh tohoto státu v přepočtu na jednoho obyvatele včetně
nejmladších kojenců je asi 4,000.000 českých korun.
Je to tak
obludné číslo, že i kdyby se všechny daně, které
se za celý rok vyberou v celých USA, použily na splácení dluhu – vůbec by
nepřestal růst !
Už nyní je
zcela jisté, že tento dluh nesplatí ani děti dnešních amerických dětí !!! A
velmi pravděpodobně je, že bohužel ještě ani jejich děti.
Někteří
nositelé Nobelových cen za ekonomiku předpokládají státní bankrot Spojených
států a celkový pád dolarové ekonomiky po celém světě. Možná to bude ještě dříve, než se to čeká, neboť
Čína a Brazílie se rozhodly že v krátké době opustí americký dolar jako
svou rezervní měnu.
Skončím
volnou citací úvodního odstavce jednoho z článků, kterým nezávislí
američtí ekonomové hodnotí situaci ve své vlasti:
Toho dne se JOE SMITH vzbudil brzy, neboť jeho budík Made in Japan byl nastaven na
šestou hodinu.
Zatímco
v konvici Made in China začínala
vřít voda, oholil se holícím strojme Made in Hongkong, navlékl na sebe košili
Made in Srí Lanka , značkové džíny Made in Singapur a tenisky Made in Korea.
Poté, co si
na své elektrické pánvi Made in India připravil snídani. Usedl ke stolu se svou
kalkulačkou Made in Mexico, aby si spočítal, kolik dnes může utratit. Když si
srovnal čas na svých hodinkách Made in Tchajwan s časovým signálem
z rádia Made in India, nasedl do svého vozu Made in Germany a pokračoval
v hledání nějaké dobře placené práce v Americe.
Na konci
dalšího marného a neradostného dne se
JOE rozhodl trochu si odpočinout. Vklouzl tedy do sandálů Made in Brasil ,
nalil si sklenku vína Made in France a pustil televizní přijímač Made in
Indonesia. A přemýšlel, proč se mu nedaří najít dobře placenou práci
v Americe.
U tohoto
odstavce se lze i zasmát, ale faktem zůstává, že v době, kdy Američanům
„padla“ první velká banka BEAR STEARNS, pocházelo asi 86 % spotřebního zboží
z dovozu a jen zbytek byl vyroben ve Spojených státech.
Dnes, pouhý
rok poté je toho domácího zboží zase o několik procent méně. Průmyslová výroba
ve Spojených státech totiž zase poklesla.
Nechť je to
tedy poučením pro ty z Vás, kdo budete kandidovat do Poslanecké sněmovny. Využijme toho, že Češi byli zvyklí
v minulém režimu vyrábět většinu věcí, které potřebovali. Proč tedy
nezačít zase vyrábět ? Byli jsme totiž nejvyspělejším státem v rámci RVHP.
Nebýt toho, že parta tunelářů proměnila továrny na sklady nábytku, mohla se nás
tato krize – pardon kolaps – dotknout jenom nepřímo.
